Jakub Sporek Animations

Abych teda dokončil zápisky z workshopu charakterové animace v Litomyšli, protože je mi jasné že z tohoto skvostu moderní literatury bude čerpat ještě několik příštích generací, tak tady jsou. Samozřejmě v potu a krvi po bezesné noci.

Studenti s Driphou (v růžovém)

Andrew L. Schmidt

Po Drifa Benseghir nás přijel učit Andy Schmidt z Pixaru. Ostřílený veterán charakterové animace, začínající v Londýně klasickou animací, pak pokračoval v DreamWorks a teď už deset let pracuje v Pixaru. Animoval na Monsters Inc., Toy Story 3, Ratatouille, Cars 1 i 2, Finding Nemo, UP a spoustě kraťasů (z mých oblíbených například Presto). Do Litomyšle přijel i se svou ženou, Martinou, kterážto je češka a taky animátorka (DreamWorks).
S Andym jsme po masakru s Driphou (hodně animace, hodně látky hned na začátek) najeli, jak já říkám, na “Pixar stajl“. To znamená relaxed, no-stress environment. Jak zase říkal Andy.
Tam totiž mají pánové ultra ergonomickou péči — speciální židle a polohovatelné stoly a masérky chodící mezi animátory a uvolňující jim šíje. Ok, tohle jsme na workshopu sice neměli, ale zato jsme se jim vyrovnali v rychlosti práce. Animátoři v Pixaru mají týden čas na 3 sekundy čisté animace (rozuměj jen pohyb, bez modelování atd.). Ti rychlejší prý zvládají až 5s!
Navíc celý týden bylo krásně, takže jsme se neobešli bez koupaček, tobogánů a zahrádek. No prostě skvělá uvolněná atmosféra, při které byla radost “pracovat”. Více nastíní videa dole v článku — sestřihy z Litomyšle.
Andyho styl výuky byl jednoduchý — úvodní krátké povídání, zadání úkolu a pak animovat, animovat, animovat. Kdo chtěl, zavolal si ho ke svému počítači na konzultaci. Všechno nádherně odsýpalo a jednou za několik dní se prováděly tzv. dailies, kdy se na projektoru pouštěly dosavadní výtvory všech studentů s tím, že se k nim mohl kdokoliv vyjádřit a lektoři opravovali chyby.
Animovali jsme “pantomimu“, každý měl zadané dvě slovesa a charakter je měl co nejlépe vyjádřit. Druhý Andyho úkol byl “what’s in the box“, kdy postava otevře krabici a nějak zareaguje, podle toho co v ní uvidí.

Dva týdny s Andym a Martinou utekly jak voda. Hrál se petanque, bowling, jezdilo se na motokárách, pilo se pívo a jedlo, chodili jsme se koupat, animovali jsme a zase animovali a byla neuvěřitelná pohoda. Na závěr byla rozlučková párty (jakožto i s Driphou). Důležitá věc pro kvalitní zakončení výuky. Pak jsme měli víkend na zotavenou a čekali jsme na příjezd dalšího lektora, Riche.

Rich Quade

Rich Quade je člověk, který byl v tom úplně prvním týmu, který měl na svědomí Toy Story jedničku. Tehdy měl Pixar prý kolem 10-15 zaměstnanců a protože byl u zrodu, jako jeden z mála si může dovolit skoro volně odcházet a zase se do Pixaru vracet. Tohle se povídá. Já si ale myslím, že je to spíš tím, že je prostě hrozně dobrej.
Přijel i se svojí ženou Robin a neteří Liz. Robin pracovala jako artdirector na Finding Nemo.
S Richem jsme se vrhli na animaci dialogu. Vybrali jsme si nějaký zvukový klip — část rozhovoru — a ten jsme poslouchali znovu a znovu, až jsme z toho začali magořit 🙂 But that’s allright…
Každý si vybral klip z jiného filmu, nebo jinou jeho část a hráli jsme. A né — nechtěl jsem napsat “hráli jsme si.”! Prostě jsme se vcítili do postavy a stali se z nás na dva týdny herci, ovládající loutku tak, aby podala co nejlepší výkon. Aby cítila, dýchala, žila. Aby vyjádřila emoce, které při tom dialogu prožívá.
Byla to skvělá lekce. Rich každé ráno odvykládal část přednášek a potom jsme animovali. Volali jsme si ho na konzultace a on trpělivě pomáhal, radil a předával znalosti kolikrát i dlouho do noci, za což sklidil (nejen) můj obdiv. Co mi přišlo zajímavé, bylo že jak Drifa, tak Andy si před tím, než začnou animovat, točí video reference. Rich naproti tomu spíš používá představivost a přehrává sí scénu v mysli. Prý by ho strašně brzdil jeho špatný herecký projev, a já se s ním naprosto ztotožňuju 🙂
Bohužel počasí se zkazilo, začala být neuvěřitelná kosa a tak se místo na bazén chodilo do sauny a místo zahrádek dovnitř hospod.

Tyto dva týdny ale také strašně rychle utekly a nás čekala závěrečná projekce našich výtvorů pro veřejnost. Nad očekávání přišla spousta lidí a my jsme pouštěli, co jsme udělali. Potom byl raut, kde se nás hosté ptali například na studium animace kvůli nadané dceři a podobně. 🙂

Videa:

Během těch posledních dvou týdnů s Richem nás přijela natáčet Česká televize a nějaká lokální televizka, takže tu jsou nějaké ty záznamy:

ANOMALIA 2010 News
CMS TV – Anomalia pod dohledcem animátorů studia PIXAR USA
CMS TV – Anomalia v Litomyšli skončila

Tady jsou sestřihy z kurzu a Litomyšle — jak jsme se tam vlastně měli:

ANOMALIA COURSE 2010 Behind the scenes (s hudbou)
ANOMALIA 2010 (Trošku jiné a bez hudby)

A tadyk pak je můj výtvor za poslední dva týdny s Richem: http://www.vimeo.com/14776525

Suma sumárum

No a nakonec ještě pár sesumarizovaných poznatků a zajímavostí, páč to já mám prostě rád, tydlencty odrážky:

• animátoři v Pixaru mají týden času na zanimování 3-5 sekund.
• většina spolustudentů byli leváci. Snad poprvé v životě jsem nebyl minorita 🙂
• studenti byli skvělí a celá parta se dala hned na začátku dobře dokupy.
• zastoupeny byly tyto země: Čechy, Morava, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Malajsie, Costa Rica, USA, Skotsko, Irán, Korea, Francie.
• Costa Rica není ostrov 🙂
• Drákula eixistuje, ale už se ho nikdo nebojí, bo v Rumunsku mají taky česnek.
• studentka z Koreje SangEun viděla v pokoji ducha — starou babku bez očí, jak se po ní sápe. Supr.
• skoťák Rob mi otevřel oči co se Whisky týče. Single Malt vládne světu a doma se mi už nějakou dobu vyjímá láhev Laphroaig quarter cask.
• Na zdraví (foneticky): Slandž — Skotsko, Egešegedre — Maďarsko, No rok — Rumunsko
• na Kostarice je univerzální odpověď na všechno “Pura vida”. Asi tam zajedu, když se teď domluvim 🙂